Ukázka z knihy Vývoj ve dvou světech

kategorie: Vývoj ve dvou světech

Ukázka z knihy Vývoj ve dvou světech, publikovaná v 1. čísle časopisu Spiriart

Více zde

Úvod

Při psaní o duchovním těle, které Allan Kardec nazval perispirit, si André Luiz neklade za cíl provádět hlubší studie nebo rozlišovat principy, které jej tvoří, s úmyslem řešit složité otázky filozofie a náboženství.

Od dávných dob lidstvo zná jeho existenci jako jemného nebo plastického prostředníka mezi duchem a fyzickým tělem.

V Egyptě byl mezi knězi znám jako „ka“, v Řecku mezi sibilami jako „eidolon“.

Paracelsus jej kdysi označil za „astrální tělo“ a nedávno bylo nazváno „somod“ ve výzkumech Baraducových.

André Luiz se však především snaží probudit v nás vědomí nesmrtelnosti, zejména tím, že ho představuje vtěleným druhům jako živoucí formu samotného člověka. Tento duchovní obal, řízený myslí, určuje dynamiku buněčného obalu, v níž se duch — poutník věčnosti — po určitou dobu zdržuje na Zemi, ať už v evolučním úsilí, nebo ve vytrvalé práci vlastní obnovy.

Především chtěl zdůraznit, že s dosažením morální dospělosti prostřednictvím rozumu je naší povinností rozvíjet jeho projevy a obohacovat jeho vlastnosti. Všechny naše pocity, myšlenky, slova i činy se v něm odrážejí, přinášejíce šťastné či nešťastné důsledky, které nás přibližují ke světlu nebo k temnotě, k radosti nebo k utrpení.

Sledujeme-li jeho vývoj, vidíme, že člověk není odsouzen k prachu Země. Ze strnulosti hrobu znovu povstane k vítěznému pohybu a ponese si s sebou nebe či peklo, které si sám v sobě vytvořil.

Stručně řečeno, André Luiz chce pouze ukázat, že odpovědný duch, jenž se znovu rodí v tělesné schránce, je ponořen do hmoty stejně jako obraz ve tmavé komoře při fotografování. Svými činy v tomto negativním postavení sbírá všechny charakteristiky, které jej později, v procesu chemických reakcí při smrti, dokonale vykreslí. Z tohoto procesu získává souhrn zkušeností pro své pozitivní vyjádření v hlubší realitě.

Apoštol Pavel ve 44. verši 15. kapitoly svého Prvního listu Korinťanům přesvědčivě prohlásil:

— „Seje se tělo přirozené, vstane tělo duchovní. Jestliže je tělo přirozené, je i tělo duchovní.“

V tomto vzácném shrnutí nacházíme v slovese „zasévat“ myšlenku filogenetického vývoje bytosti, v němž se fyzické i duchovní tělo stávají nástroji mysli na její vzestupné pouti k Bohu.

Právě na tuto pravdu nás André Luiz upozorňuje, abychom svou spravedlivou dnešní cestou mohli dojít k čistému a vznešenému štěstí v zítřejším slunci.

EMMANUEL

Pedro Leopoldo, 21. července 1958