kategorie: Mír a osvobození
Nezapomeň, že milovaný člověk i po smrti stále žije a bojuje ...
Tvé slzy jsou kapkami hořkosti v jeho číši naděje.
Tvůj žal je trnem, jež drásá jeho srdce.
Tvůj zármutek je stejně destruktivní, jako sníh zmrazující jeho sny.
Tvůj smutek je stínem, jež mu zatemňuje novou cestu.
Ať ti odloučení sebevíc drásá city, zvedni se a jdi vpřed a pocti ho tak, že budeš s důvěrou věrně vykonávat úkoly, jež ti svět svěřil.
Nestojí za to utíkat před utrpením, protože útěk vždy prodlužuje bloudění, jež nás vrhá k nebdělosti a nutí nás opět vynaložit dlouhý čas, abychom dosáhli správné cesty.
Pamatuj, že všichni podléháme zákonu obnovy a pomoz tomu, kdo tě předešel na velké cestě silou tvého odevzdání a pevností tvé víry, aniž bys polevil v práci – v naší neustálé cestě k úspěchu.
Proměň bolest v poučení a smutek v úlevu, protože na jiných vibračních úrovních nezapomenutelní přátelé doprovází tvé kroky a radují se z tvých osamělých úspěchů tvého vnitřního světa.
Cílem všech zkoušek je zdokonalit žáka a pro tuto chvíli jsme na Zemi pouhými žáky. Sbíráme poznatky a ctnosti v postupném a náročném stoupání k věčnému životu.
Bůh, nejvyšší moudrost a nejvyšší dobro, by nestvořil inteligenci a lásku, krásu a život, aby jí uvrhl do temnot.
Všímej si svých vlastních kroků. Po každé noci následuje nádherný úsvit.
Nevlídnou zimu následuje jaro planoucí znovuzrozením a květy.
Housenka, která se dnes plazí po zemi, se zítra osvobodí v motýla s pestrobarevnými křídly.
Nic nezaniká.
Vše se přetváří do nekonečného dobra.
Pochopením této pravdy zvyšujete požehnání. Naučme se vidět smrt jako velkou bránu života a tak začleníme do naší vlastní duše nehynoucí světlo nesmrtelnosti.
Autor: Emmanuel
